Basics
Jedním z největších problémů, s nimiž se pacienti setkávají, je co nejrychlejší vyhledání neúčinnějšího a nejbezpečnějšího lékařského ošetření. Z toho důvodu musí řada obyvatel Evropy hledat zdravotní péči v jiných členských státech než v místě svého bydliště, protože je zde zdravotní péče lepší nebo proto, že žijí v hraničních oblastech, kde je nejbližší zdravotnické zařízení v jiné zemi, případně dokonce proto, že se konkrétní zdravotní služby neposkytují v jejich zemi z důvodu nedostatečné odbornosti (což je častý jev zejména u pacientů se vzácnými chorobami), nebo z etických důvodů. Mobilita pacientů s sebou nese řadu otázek, jako například….
- Kdo by měl platit za přeshraniční zdravotní péči a kdy?
- Jak mohou pacienti získat informace o tom, kde se poskytuje nejlepší péče?
- Měli by pacienti získat schválení zdravotním systémem země, kde žijí, ještě před tím, než jim je poskytnuto ošetření?
- Co se stane, když pacient požaduje transplantaci orgánu? Kdo ze seznamu čekajících má přednost?
- A co cestovní náklady pacienta, příbuzných, péči po léčbě a potřebné léky?
Evropská komise nedávno vydala směrnici o přeshraniční zdravotní péči, která by se měla pokusit některé z těchto záležitostí objasnit. Směrnice řeší potřebu podpory přeshraniční zdravotní péče, zejména v případě vzácných chorob a ošetření, u kterých neexistuje možnost jiné volby, a posiluje možnosti telemedicíny prostřednictvím sítí středisek s odbornými a harmonizovanými nástroji elektronického zdravotnictví (e-Health). Vytvoření zákona pro všechny pacienty ve všech zdravotních situacích a ve všech členských státech je obtížné. Zůstává otázkou, jak Evropa zvládne zajištění rovnocenného přístupu a kvality zdravotní péče pro všechny své občany.
Info cards
Práva na zdravotní péči jsou zakotvena v Listině základních práv Evropské unie. Podle Evropského soudního dvoru se volný pohyb vztahuje na zdravotní služby bez ohledu na organizaci a finance na národní úrovni.
Opravňuje každého, kdo potřebuje ošetření během pobytu v jiném členském státě, k určitým výhodám plynoucím z pojištění ve vlastní zemi. Součástí pojištění nejsou náklady na ošetření v případě nemoci nebo zranění, které daná osoba utrpěla před vycestováním, ani náklady na soukromou zdravotní péči.
Jedná se o poskytování zdravotních služeb jednoho členského státu jinému. Mezi tyto služby mohou patřit přímé služby, například přímé konzultace, případně vzdálené služby, například telemedicína.
Pacient, který se přesouvá za poskytnutím zdravotní péče (diagnostika, léčba atd.) k poskytovateli zdravotnických služeb v jiném členském státě, než v němž žije.
Ombudsman přijímá stížnosti od jakéhokoli občana EU nebo právnické osoby v EU , které se týkají nesprávného řízení, pokud jde o činnosti institucí nebo orgánů Společenství. V případě stížností týkajících se zdravotní péče (například přístupu k přeshraniční péči) se mohou občané obracet přímo na ombudsmana.
I když jsou členské státy primárně zodpovědné za zdravotní služby, musí dodržovat zákony společenství, zejména pokud jde o vnitřní trh umožňující volný oběh zboží, služeb, osob a kapitálu v rámci EU.
V květnu 2007 ukázal průzkum Eurobarometr, že 54 % evropských občanů je ochotných cestovat do jiného státu EU za lékařským ošetřením.
Nejbližší nemocnice pro občany v hraničních oblastech jsou zpravidla v některém ze sousedních členských států. Jedna třetina obyvatel EU žije v hraničních oblastech
Poplatky v zemi, kde pacient žije, jsou často nižší než náklady na ošetření v zahraničí. Rozdíl hradí pacient.
Průzkum Eurobarometr ukázal, že 30 % obyvatel EU dokonce ani neví o možnosti využívání zdravotní péče mimo zemi, kde žijí.
91 % respondentů uvádí, že kvůli nedosažitelnosti ošetření v domácí zemi, 78 % kvůli vyšší kvalitě ošetření v zahraničí. 69 % by cestovalo za ošetřením uznávaného specialisty a 64 % z důvodu snížení čekací doby na ošetření, zatímco 48 % za levnější léčbou.
Při stávajících zákonech EU platí, že pokud členský stát nemá léčbu jako součást nároku svých obyvatel, pak ošetření v zahraničí nebude pacientovi proplaceno.
Průzkum evropské organizace mezi 6 000 pacientů se vzácnými chorobami ukázal, že 1,8 % hledalo ošetření za hranicemi. Pokud se jedná o reprezentativní vzorek z odhadovaných 30 milionů pacientů se vzácnými chorobami v Evropě, znamená to značnou potřebu přeshraniční péče.
- Pacienti, kterým bude proplaceno ošetření, na něž mají nárok ve své zemi
- Proplacení předem
- Proplacení částky, která by jim byla poskytnuta v případě ošetření v zemi přičlenění
- platí další náhrady
- žádná finanční výhoda
Vylepšují přístup ke kvalitní péči tím, že spojují odborníky na správu a péči u jedné skupiny vzácných chorob. Protože nemohou existovat a ani neexistují pro každou vzácnou chorobu v každé zemi, musejí pacienti cestovat do středisek za hranice.
56 000 pacientů v EU v současné době čeká na dárce orgánu. Denně zemře 12 lidí, kteří čekají na transplantaci. Míra dárcovství orgánů se pohybuje od 34,6 dárců na milion osob ve Španělsku, přes 6 v Řecku až k 0,5 v Rumunsku.
Přeshraniční mobilita dosahuje 1 % (10 miliard euro) z celkových investic do veřejné zdravotní péče v 27 členských státech EU (1 000 miliard euro).
V Evropě neexistuje žádný společný systém pro poskytování a úhrady léčiv. Dostupnost je po celé Evropě různá a v některých zemích může být léků nedostatek. To platí zejména pro zřídka používané léky u vzácných chorob.
Pro řadu aspektů zdravotní péče neexistují žádné minimální evropské standardy a existuje spousta způsobů, jimiž národní zdravotní systémy zajišťují kvalitu. Poskytování zdravotní péče je národní zodpovědností.
Stávající legislativa EU přesně nedefinuje náklady na nezbytné překlady spojené s léčbou v zahraničí a uznání receptů.
Stejně jako u kvality se cena za zdravotní služby může mezi jednotlivými členskými státy značně odlišovat.
Členské státy uplatňují různé definice zdravotní péče, psychologické péče, ošetřovatelské péče, sociální péče a dokonce i „nezbytné léčby“.
Veškeré postupy zdravotní péče podporované elektronickými procesy a komunikací včetně informačních sítí, elektronických zdravotních záznamů, telemedicínských služeb, portálů a dalších nástrojů napomáhajících při prevenci, diagnostice, léčbě a monitorování chorob založených na informačních a komunikačních technologiích.
Každoročně se vyskytne 20 000 až 25 000 přeshraničních případů léčby neplodnosti. V současné době existují tisíce žen, které hledají v zahraničí pomoc s otěhotněním
Odborná střediska v Evropě disponují fyzickými nebo virtuálními sítěmi znalosti a odbornosti. Jejich cílem je vylepšování kvality a řízení péče u jedné vzácné choroby nebo skupiny těchto chorob.
Issue cards
Díky telemedicíně může být některým pacientům poskytnuta zdravotní péče ze zahraničí, aniž by navštívili lékaře nebo lékař vycestoval ze země, kde působí (je například možná diagnostika fyzických malformací při narození tak, že si lékaři z různých zemí vymění informace o fotografiích a příznacích).
I když má být zdravotní péče pro pacienty prospěšná, existují případy, kdy dojde k poškození pacientů kvůli chybám. Kdo pak zodpovídá za přeshraniční zdravotní péči? Kdo pacienty odškodní? Čí pravidla odpovědnosti se uplatňují?
Když může žena hledat pomoc při léčbě neplodnosti pouze mimo svoji zemi (kvůli rozdílným věkovým limitům), kdo rozhoduje, zda má nárok na úhradu? Čí etická pravidla se uplatňují?
Pacienti se setkávají s problémy při hledání přeshraniční zdravotní péče kvůli různým pravidlům jednotlivých zemí. Zákonný status terapie pomocí kmenových buněk je v jednotlivých evropských zemích různý.
Schválení předem při potřebě přeshraniční zdravotní péče je často složité, dlouhé a subjektivní, zejména v případě vzácných chorob, které řada odborníků na zdravotní péči nezná, a také úřadů. Z toho důvodu je v systémech zdravotní péče často opomíjené.
Pacienti se vzácnými chorobami často nejsou natolik nezávislí, aby mohli cestovat bez pomoci. Kromě výdajů na zdravotní péči je třeba k celkovým nákladům přičíst cestovné za dvě osoby a ztrátu příjmu během cesty.
Bez ohledu na to, jaké pravidlo se uplatňuje při přeshraniční zdravotní péči, musí být pacientům se vzácnými chorobami uhrazena léčba v zahraničí, a to i v případě, že nebyla v jejich zemi předvídána bez předchozího schválení.
Pacienti se vzácnými chorobami jsou v tradičních systémech zdravotní péče určených pro běžná onemocnění často opomíjeni. Restrukturalizace systému, který nakládá s častými onemocněními, lze dosáhnout prostřednictvím odborných středisek.
Jak lze uhradit náklady do výše stanovené v zemi původu u pacientů se vzácnými chorobami v případě, že systém země původu nezahrnuje nebo nebere tuto chorobu a její léčbu v úvahu?
Kdo zodpovídá za poskytování informací o léčbě občanů, kteří se rozhodnou nechat se léčit v jiné zemi? EU? Členské státy? Odborníci na zdravotní péči?
Jedná se o diskriminaci, když není pacientům z jiné země EU poskytnuta stejná léčba jako státním příslušníkům země, v nichž se léčba uskuteční?
Při stávajícím systému jsou pacienti z ostatních členských států začleňováni do seznamu čekatelů na léčbu na stejné bázi. Je spravedlivé, aby domácí pacienti museli čekat ve frontě s pacienty ze zahraničí?
Pro pacienty je často nepříjemné cestování za ošetřením (průzkum ve Finsku ukázal, že 90 % starších obyvatel odmítá cestovat za ošetřením, i když by to znamenalo kratší čekací dobu).
Dnešní poskytovatelé zdravotní péče nejsou povinní přijímat pacienty ze zahraničí na plánované ošetření, pokud by to ohrozilo jejich kapacity pro poskytnutí léčby (nedostatek léků atd.) nebo zdravotní způsobilosti v jejich zemi.
Stávající evropské směrnice stanoví systém pro zámožnější a informované evropské občany, protože vše je vystavené na zálohových platbách a pozdějším proplacení
Mobilita pacientů po celé Evropě znamená mobilitu zdravotnických záznamů a systému pro sledování jejich léčby a následné péče
Zcela otevřený systém na trhu zdravotní péče je některými členskými státy s vysokým a nákladným systémem zdravotní péče zpochybňován kvůli obavám, že by to mohlo vést ke snižování standardů.
Nejde jen o právo na zdravotní péči, ale o právo na kvalitní péči. Jak lze uplatňovat standardy péče a pravidelně je sledovat a posuzovat? A kdo za to zodpovídá?
Vzhledem k tomu, že vzácných chorob existuje více než 6 000, nemůže žádná země EU vyvinout postupy pro ošetření každé z nich. Pacienti se vzácnými chorobami mohou vyžadovat více než jiní občané EU přístup k hrazenému odbornému ošetření, pokud volně existuje.
I když existuje centralizované schvalování léků na vzácná onemocnění, způsob jejich proplácení a dostupnost se v jednotlivých zemích EU liší. Jak lze zajistit proplacení, když lidé hledají v zahraničí léčbu, která se v jejich zemi neposkytuje?
Předchozí schválení léčby a seznamy čekajících lze používat jako nástroje pro plánování rozpočtu na zdravotní péči, aby se usnadnily postupy pacientů a aby byly řízeny efektivním způsobem.
Jedním ze způsobů omezování investic do přeshraniční zdravotní péče je omezení proplácení pouze na ošetření mimo pobyt v nemocnici. Různé zdravotnické systémy po celé EU definují péči s pobytem v nemocnici a bez pobytu v nemocnici jinak, což komplikuje standardní postupy úhrad.
Procesy schvalování ze systému zdravotní péče při přeshraničním ošetření jsou často zdlouhavé. Pro pacienty z toho vyplývá zvýšené psychologické zatížení i závažné zdravotní důsledky, dokonce i riziko úmrtí.
Měla by být léčba, která je z etických důvodů (například kvůli genetickému testování) zakázána v místě bydliště pacienta, stejně omezená pro tyto občany i v jiných členských státech?
V současné době existuje spousta typů bilaterální spolupráce v oblasti přeshraniční zdravotní péče. Uplatňování jednotného principu pro přeshraniční zdravotní péči stanoveného jedinou směrnicí může omezit přeshraniční aktivity, které jsou pro pacienty v současné době velmi prospěšné...
Elektronické zdraví (eHealth) není široce uznávané v celém sektoru zdravotní péče jako důležitá součást klíčových zásad, strategií a služeb v oblasti zdravotní péče.
Story cards
Policies
Přeshraniční zdravotní péče je dostupná všem pacientům bez nutnosti schválení. Náklady na ošetření, cestovné a poplatky pro doprovodné osoby hradí přímo a předem stát. Systém elektronického zdravotnictví (e-Health) nevyžaduje žádné investice.
Přeshraniční zdravotní péče je k dispozici pro všechny pacienty, ale je nutné schválení státem. Stát hradí pouze náklady na léčbu a cestu pacienta. Systém elektronického zdravotnictví (e-Health) nevyžaduje žádné investice.
Přeshraniční zdravotní péče je možná pouze v případě, že daný typ léčby není k dispozici v zemi, kde daný pacient žije. Jsou propláceny pouze přímé náklady na léčbu. Není zapotřebí žádné schválení předem. Stát financuje určité iniciativy v oblasti elektronického zdravotnictví (e-Health).
Přeshraniční zdravotní péče je minimalizovaná. Ve speciálních případech k ní musí poskytnout svolení stát a ten hradí pouze přímé náklady na ošetření poté, co proběhne. Pokud není konkrétní ošetření schválené (z etických důvodů) v zemi, v níž pacient žije, není zahraniční péče uhrazena. Stát považuje za hlavní prioritu elektronické zdravotnictví (e-Health), aby se minimalizovala přeshraniční zdravotní péče.
FUND is a project funded by the European Commission (